Obytné zóny
V částech sídelních útvarů, kde dominuje bydlení a intenzita automobilové dopravy je velmi nízká (např. koloniích rodinných domků s dopravní obsluhou jednotlivých nemovitostí), je dobrou možností zklidňování dopravy a zvýšení životní kvality obyvatel zavádění tzv. obytných zón. Hlavní myšlenkou obytné zóny je odstranění tradičního dělení uličního prostoru na vozovku a chodník a vytvoření společné plochy v jedné výškové úrovni, zpravidla dlážděné, kterou mohou v celé šířce používat lidé k pobytu, chůzi, sousedské komunikaci, děti k hrám, atd. Možnost průjezdu automobilu malou rychlostí přitom zůstává zachována, přístup vozidel není omezen. Obytná zóna je tedy v principu pojížděný chodník, který smějí za určitých omezení používat i automobily, zůstává však díky nízké intenzitě provozu po většinu času k dispozici společenským funkcím. Princip obytné zóny je stejný ve většině evropských zemí, např. v SRN je obytná zóna nazývaná „Spielstraße“ (hrací ulice) a svislá značka je téměř stejná.
Z výše uvedené charakteristiky též vyplývá, že obytné zóny se nehodí např. pro organizaci dopravy v panelových sídlištích s velkou koncentrací obyvatel a motorových vozidel, neboť intenzity provozu nejsou v těchto případech nepatrné a provozování ulic formou společného prostoru může být problematické. Velké množství interakcí mezi vozidly, chodci a hrajícími si dětmi na jedné ploše by vedlo ke konfliktům. V těchto případech se mnohem lépe uplatní Zóny 30, které zachovávají princip členění vozovka-chodník.
V praxi se často setkáme s pokusy zavádět obytné zóny i ve stávajících ulicích s obrubníky. Tento přístup nelze doporučit, pro uživatele je matoucí. Značka IP 26a „Obytná zóna“ ulici deklaruje coby společný pobytový prostor, přitom však stavební uspořádání ulice sugeruje pocit existence vozovky, což vede k pocitu nadřazenosti motorové dopravy. Jestliže tedy existuje požadavek na zklidnění určité ulice či oblasti a na stavební úpravy nejsou prostředky, je i zde vhodnější aplikovat Zónu 30.
Návrh obytných zón klade vysoké nároky na estetické zpracování. Pobytová funkce je zde dominantní, proto by měl být pobytový prostor jako takový stavebně zřejmý. Měly by být použity kvalitní materiály, ideálně přírodní, atraktivní dlažba různých barev, mobiliář, hodně zeleně, opticky uzavřené dílčí prostory i atrakce pro děti. Bez ohledu na základní princip obytné zóny (jeden společný prostor pro chodce i vozidla) však nic nebrání tomu, vhodným psychologickým opatřením (např. barvou dlažby) naznačit členění prostoru, resp. motivovat k používání určitých jeho částí převážně k chůzi a převážně k jízdě.
Zkušenost ukazuje, že dobře výtvarně zpracované obytné zóny mohou velmi pomoci vylepšit životní podmínky obyvatel, zatraktivnit veřejné prostranství a dokonce zhodnotit přiléhající nemovitosti. Předpokládaná nízká provozní rychlost v obytných zónách nabízí využití i výrazných zklidňujících a výtvarných prvků (osové posuny, šikany, zvýšené plochy, zúžení).
Problém rychlostních limitů v obytných zónách
Předpokladem úspěchu obytné zóny je velmi nízká rychlost vozidel, která je řádově srovnatelná s rychlostí chůze. V České republice je v obytných zónách zatím dovolena poměrně vysoká rychlost 20 km/h. Naproti tomu např. zákon o provozu SRN přikazuje „rychlost kroku“. Za tuto rychlost se původně považovala „rychlost kroku koně“, tj. v soudní praxi 15 km/h, současný výklad však hovoří o rychlosti chůze člověka, čemuž odpovídá limit do 7 km/h. Kromě snadného soužití chodců, dětských her a motorových vozidel na jedné ploše jde i o bezpečnost výjezdu z pozemku nebo garáže.
Příklady
Sivice: Atraktivní obytná zóna zabírá větší část středu obce – ulice s nízkou obytnou zástavbou, kulturním domem a obecním úřadem, pěší přístup ke škole. Díky velmi slabé motorové dopravě je poměrně velkorysý prostor po většinu času k dispozici k dětským hrám a pohybovým aktivitám.
Brno-Řečkovice: Chybné a nefunkční, leč v praxi často vídané vyznačení obytné zóny na obslužné komunikaci bez stavebních úprav, zachovávající členění na vozovku a chodník. Vysoké obrubníky a asfaltové povrchy zcela potlačují ideu obytné zóny coby atraktivně provedené společenské plochy v jedné výškové úrovni. V podobném případě je adekvátní užít Zónu 30, nikoli obytnou zónu.
Refrath, SRN: Atraktivně provedené obytné zóny v okrajové rezidenční oblasti Kolína nad Rýnem. Zajímavé jsou detaily přechodu na sousedící zóny 30, kde je vzhledem k existenci vozovky a chodníku zachováno členění prostoru obrubníky. Výškové rozdíly na vstupu do obytné zóny zmizí a jsou nahrazeny jednou společenskou plochou adekvátní dopravnímu režimu obytné zóny.
Pardubice-Svítkov: Pěkně zpracovaná obytná zóna v rezidenční čtvrti okrajové části Pardubic formou společné pobytové plochy v jedné výškové úrovni. Dostatečná šířka nabízí dostatek prostoru i pro míčové hry. Efektní barevná betonová dlažba vizuálně zatraktivňuje prostor a odráží se i v cenách nemovitostí. Správně je realizované též vyznačení ploch, kde je dovoleno parkování.
Brno-Medlánky: Vhodně užitá obytná zóna v rezidenčním souboru rodinných domů s minimálním provozem motorové dopravy. Potenciál využití prostoru ke společenskému setkávání a dětským hrám je však částečně znehodnocován nelegálně parkujícími vozidly mimo místa, označená jako parkoviště.
Oranienburg, SRN: Vhodně užitá obytná zóna v rezidenčním souboru rodinných domků v okrajové čtvrti Sachsenhausen. Provedení je i přes menší šířku prostoru celkově funkční a estetické. Jednosměrný provoz je cyklistům kompenzován možností jízdy v obou směrech.
Baden-Baden, SRN: Vyznačení obytné zóny v atraktivní lázeňské čtvrti v blízkosti centra města. Řešení je vcelku funkční, ovšem vzhledem k několikapodlažní zástavbě a soustředění různých aktivit je méně typické. Svým charakterem se blíží spíše sdílenému prostoru (shared-space).
Princip zklidnění městské části Brno-Soběšice. Vpravo zřejmý průtah silnice III/37915, na nějž navazují obytné ulice s minimálním provozem (zde ulice U dubu), definované jako obytné zóny. Pro jejich připojení se běžně užívá chodníkového přejezdu, který slouží zároveň jako „brána do oblasti“ (účinně upozorňující řidiče na změnu dopravního režimu). Řešení je i velmi estetické.
Provedení obytné zóny v ulici U dubu – velmi jednoduché řešení s minimem zklidňujících a či zdobných prvků (mobiliář, květiny…), ale v zásadě funkční – jeden společný prostor, kde lze provozovat i hry dětí. Parkovací stání definována vysazenými zelenými plochami a dlažbou odlišné barvy.
Provedení obytné zóny v ulici U dubu – velmi jednoduché řešení s minimem zklidňujících a či zdobných prvků (mobiliář, květiny…), ale v zásadě funkční – jeden společný prostor, kde lze provozovat i hry dětí. Parkovací stání definována vysazenými zelenými plochami a dlažbou odlišné barvy.
Napojení obytné zóny (ulice) Klarisky na průtah (taktéž formou chodníkového přejezdu). Vpravo je patrné dopravní značení upozorňující na školní děti a omezující rychlost na průtahu na 30 km/h (v tomto místě adekvátní opatření, které např. v SRN musí být realizováno u všech škol).
Provedení obytné zóny v ulici Klarisky – je respektován princip společné plochy (ideově jde opět o „chodník s přístupem aut“) z betonové dlažby, sousedské setkávání i hry dětí jsou možné. Tuto společenskou hodnotu však snižuje improvizované parkování (v rozporu s pravidly provozu mimo vyznačená místa). V dnešní době nedostatku parkovacích míst je toto problémem mnoha podobných obytných zón.
Provedení obytné zóny v ulici Klarisky – je respektován princip společné plochy (ideově jde opět o „chodník s přístupem aut“) z betonové dlažby, sousedské setkávání i hry dětí jsou možné. Tuto společenskou hodnotu však snižuje improvizované parkování (v rozporu s pravidly provozu mimo vyznačená místa). V dnešní době nedostatku parkovacích míst je toto problémem mnoha podobných obytných zón.
Brno-Soběšice: Zajímavý příklad užití souboru obytných zón, který zahrnuje většinu ulic v této městské části. Jde o okrajovou čtvrť spíše vesnického charakteru (téměř výhradně rodinné domy, žádná vysokopodlažní zástavba ani průmysl), která se nachází v lesnaté krajině Adamovské vrchoviny. Soběšicemi prochází průtah silnice III/37915 Brno-Lesná – Soběšice – Vranov – Šebrov (s dovolenou rychlostí 50 km/h mimo úseku u školy, kde je adekvátní omezení na 30 km/h). Obslužné komunikace na průtah navazující jsou vzhledem k charakteru terénu slepé (končí převážně na okraji svahu do údolí), mají obytný charakter s nepatrným dopravním významem a zřetelně se tak nabízejí pro dopravní režim obytných zón. Takto fakticky spontánně vznikl téměř „celoplošný koncept“ zklidnění této městské části.
Vstup do zóny ze strany Palackého náměstí je tvořen velmi pěkně zpracovaným přejízdným chodníkem. Ten vytváří „bránu“ do zóny (řidič je zřetelně upozorněn na změnu dopravního režimu) a umožňuje pohodlnou bezbariérovou chůzi v linii Palackého náměstí.
Vstup do zóny ze strany Palackého náměstí je tvořen velmi pěkně zpracovaným přejízdným chodníkem. Ten vytváří „bránu“ do zóny (řidič je zřetelně upozorněn na změnu dopravního režimu) a umožňuje pohodlnou bezbariérovou chůzi v linii Palackého náměstí.
Vstup do zóny ze strany jednosměrné ulice Prumperk, zklidňující, resp. výtvarné prvky tvořené dlažbou odlišné barvy s jen nepatrným výškovým rozdílem (a la šikana, byť spíše ozdobná, ale dobře symbolizující zklidněný dopravní režim).
Nelegální parkování na okraji zóny bližší parku; auta komplikují využití prostoru coby místa společenského setkávání (zde se běžně vyskytují větší skupiny lidí – návštěvníci bohoslužeb, svatebčané, smuteční hosté….). Tato situace zde naštěstí nastává pouze občas, po většinu doby je prostor volný.
Obytná zóna plynule přechází v klidovou parkovou zónu s lavičkami, mobiliářem a herními prvky pro děti.
Před vstupem do kostela sv. Vavřince zóna navazuje na malé náměstíčko s uměleckou kašnou a restaurací. Schody pokračují k obecnímu úřadu, sýpce a sousednímu parku. Část prostoru před kostelem (resp. fontánou), kde se nepředpokládá vjezd vozidel, je oddělena nízkými masivními sloupky.
Průhled od fontány do zóny a parku. Patrné je provedení všech zpevněných ploch z přírodní žulové dlažby (žádné umělé materiály). Funkční členění je naznačeno městskými sloupky.
Zpevněná část obytné zóny na konci navazuje na parkové cesty k hřišti a (vlevo) ústí do veřejného parkoviště.
Parkoviště na konci zóny. Plocha je taktéž tvořena přírodní žulovou dlažbou a jednotlivá stání naznačena různými barevnými odstíny dlažby (nikoli neestetickou barvou). Příjemný a zklidněný dojem prostoru posilují i květinové záhony po obvodu.
Brno-Řečkovice, Palackého náměstí: Zdařilá obytná zóna, zakomponovaná v prostoru mezi parkem se starými stromy, lavičkami i atrakcemi pro děti a prostranstvím před kostelem svatého Vavřince. Tato část pak zahrnuje uměleckou fontánu, terasy a hostinec s velkou venkovní zahrádkou. Schodiště nad kašnou vede do horní části se sýpkou, zámečkem a navazujícím sousedním parkem s památníkem padlých. Všechny zpevněné plochy jsou tvořené zásadně přírodními materiály (žulová dlažba), což navozuje příjemné emoce. Na konci zóny je k dispozici veřejné parkoviště pro 15 vozidel. Vjezd do zóny je buď z hlavní místní komunikace Palackého náměstí (obousměrný) nebo z protější úzké komunikace Prumperk (jednosměrný).
Copyright © 2022
Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.