Pěší zóny

Pěší zóny jsou komunikace vyhrazené principiálně jen pro chodce, jejich pohyb a společenské setkávání. Přístup vozidel je striktně regulován na nejnutnější míru formou výjimek, jako je zásobování či svoz odpadu ve vymezených hodinách, taxi, záchranné složky; samostatnou kapitolou je provoz cyklistů a vozidel MHD. Chodci si však vždy zachovávají prioritu, vozidla se smí pohybovat jen velmi nízkými rychlostmi a nesmějí je ohrozit.

Pěší zóny jsou typické spíše pro Evropu, což je dáno historickým vývojem a podobou měst. Je zde mnoho zachovaných historických městských center, funkčně intenzivních, umožňujících snadnou dopravní obsluhu pěšky. Pěší zóny jsou tedy nejen projevem snahy podporovat pěší mobilitu, ale i zachovávat kulturní hodnoty a oživovat centra.

Stavební uspořádání a dopravní režim pěší zóny se částečně podobají obytné zóně. I v tomto případě se provoz chodců a vozidel odehrává na společné ploše v jedné výškové úrovni, která má být provedena atraktivně (např. velkoformátová dlažba evokující chodník bez optického vodicího účinku pro vozidla). Stejný je i rychlostní režim (nejvyšší dovolená rychlost v ČR 20 km/h, v zahraničí obvykle „rychlost chůze“). Do obytné zóny ovšem mohou vjíždět vozidla v zásadě bez omezení, zatímco do pěší zóny jen výjimečně. Naproti tomu v pěší zóně nejsou dovoleny hry dětí, neboť je zde většinou intenzivní pěší provoz a například míčové hry by mohly být překážející pro ostatní chodce.

Pěší zóna a cyklisté

Provoz cyklistů v pěší zóně je tématem velmi aktuálním a přitom citlivým, o kterém nemusí být jednoduché rozhodnout. Cyklisté mohou dosahovat několikanásobně vyšších rychlostí než chodci a jsou zaměřeni převážně na dosažení určitého cíle. Naopak chodcům pěší zóna běžně slouží i k procházkám, společenskému setkávání, posezení a konverzaci; tyto funkce se tedy nemusí příliš snášet.

Na druhé straně je v dnešní době snaha maximálně rozvíjet cyklistickou dopravu v rámci podpory šetrných forem mobility. Ve většině zahraničních i českých měst proto bývá silná politická vůle cyklisty do pěší zóny „pustit“. Je to v zájmu atraktivity cyklistické dopravy (průjezd centrem bez oklik, zlepšení dostupnosti mnoha cílů). Ohleduplnost k chodcům je však nezbytná a i pro cyklisty bezvýhradně platí požadavek velmi nízké rychlosti jízdy. Vhodné je i účinné poučení uživatelů formou místní kampaně.

Při rozhodování o povolení provozu cyklistické dopravy v pěších zónách je v jednotlivém případě nutno prověřit vzájemnou snesitelnost s pěší dopravou. Posouzení má brát v úvahu různé způsoby využití v průběhu dne a týdne. Povolení cyklistů je proto možno omezit na určitá období nebo na určité spojnice nebo dílčí oblasti. Vhodné časové omezení může např. umožnit žákům, aby zvolili bezpečnou trasu do školy. Večer a v noci může cyklistická doprava naopak pomoci pěší zóny oživit. Faktem je, že v praxi (zahraničí i ČR) funguje mnoho pěších zón s cyklisty a soužití s pěšími je bezproblémově.

Pro případné vyloučení nebo omezení cyklistické dopravy v pěší zóně hovoří zejména to, jedná-li se o silně frekventované obchodní ulice, průjezd oblastí je snadný po jiných spojnicích a dosažitelnost cílů je možná krátkými cestami pěšky. Všeobecně je též vždy možné jízdní kolo v pěších zónách tlačit.

Pěší zóna a veřejná doprava

Veřejná doprava stejně jako pěší zóna v sobě obsahuje aspekt tzv. udržitelné mobility, což ideově dobře koresponduje. Obecně platí, že pěší zóna má být komfortně dostupná i veřejnou dopravou, která vozí potenciální hosty a zákazníky, což dále posiluje „oživenost“ zóny a centra vůbec. Linka MHD přitom nemusí nutně vždy vést přímo pěší zónou, ale docházková vzdálenost musí být velmi krátká a pohodlná. Doslova každý metr navíc či dokonce překážka ve formě frekventované křižovatky jdou na úkor atraktivity zóny.

Soužití pěších zón a linek veřejné dopravy má dlouhou tradici a dobře funguje v mnoha městech (např. pěší zóna s tramvajovou dopravou v Brně, několik pěších zón s autobusovou dopravou v centru Vídně, či v roce 2015 realizovaná pěší zóna v Pardubicích s trolejbusem). Absolutně nutným předpokladem je však nízká rychlost. V oblastech silného pěšího provozu není výjimkou, že i vozidla MHD jezdí rychlostí chůze. Zkušenosti však jednoznačně ukazují, že aspekt dobré dostupnosti centra má větší politickou váhu než případné malé prodloužení jízdních dob.

Příklady

Vyškov

Vyškov: Zdařilý příklad pěší zóny zahrnující centrální náměstí a přilehlé ulice. Atraktivitu prostředí zvyšuje užití přírodní dlažby, ale i velkorysý prostor, zeleň a hodnotný mobiliář.

Brno

Brno: Pěší zóna zahrnující celé historické centrum. V linii ulic Masarykova, náměstí Svobody a Rašínova je vedena tramvajová doprava; vzhledem k její dlouhodobé tradici v tomto prostoru je soužití s pěší dopravou vcelku bez problémů.

Vídeň

Vídeň: Známá, populární a velmi vytížená pěší zóna v historickém centru zahrnující okolí dómu sv. Štěpána a mj. obchodní třídy Graben a Kohlmarkt. Zóna je obsluhovaná linkovou autobusovou dopravou; vzhledem k rychlosti chůze je soužití s pěšími bezproblémové. Často zde jezdí též koňské kočáry, které jsou tradiční turistickou atrakcí a dotvářejí atmosféru centra.

Sankt Pölten, Rakousko

Sankt Pölten, Rakousko: Rozsáhlá pěší zóna zahrnuje většinu historického centra - převážně nákupní ulice Schreinergasse, Kremser Gasse, Wiener Strasse, Domgasse a Brunngasse. Díky atraktivnímu prostředí, přímé návaznosti na hlavní nádraží a intenzivním obchodním aktivitám je zde velice živo. Cyklistická doprava je dovolena bez omezení; soužití s chodci při vzájemné ohleduplnosti působí jako bezproblémové.

Baden-Baden, SRN

Baden-Baden, SRN: Soubor pěších zón v centru města, převážně nákupní ulice, populární restaurace.

Brescia, Itálie

Brescia, Itálie: Pěší zóna v prominentních nákupních ulicích v centru města; mj. zaujme precizní zpracování ploch z jemné přírodní dlažby.

Praha

Praha: Pěší zóna v prostoru tržnice na Kampě, prominentní sousedství historického centra a Karlova mostu.