Příčné prvky a zvýšené plochy

Celkový pohled na zvýšenou plochu před školou v trase silnice III/37917

Opatření umožňuje pohodlné přecházení do školy i nákupního střediska na opačné straně ulice. Vhodně jsou umístěna též osvětlovací tělesa, zajišťující osvětlení chodce s pozitivním kontrastem

Situace z pohledu chodce – zřejmý bezbariérový přístup i pečlivé provedení prvků pro nevidomé.

Pohled na opatření z pozice řidiče. Červená barva zvýšené plochy na opatření sice upozorňuje, přesto by však bylo užitečné rampy zvýraznit příslušným vodorovným značením č. V 17 „Trojúhelníky“.

Pohled na opatření z pozice řidiče. Červená barva zvýšené plochy na opatření sice upozorňuje, přesto by však bylo užitečné rampy zvýraznit příslušným vodorovným značením č. V 17 „Trojúhelníky“.

Přes zvýšenou plochu je bez problémů vedeno několik linek veřejné dopravy. Mírný sklon ramp 1:20 a dostatečná délka zvýšené plochy (mírně delší než rozvor běžného autobusu cca 6 metrů) zajišťují přijatelný komfort cestujících bez velkých dynamických rázů.

Přes zvýšenou plochu je bez problémů vedeno několik linek veřejné dopravy. Mírný sklon ramp 1:20 a dostatečná délka zvýšené plochy (mírně delší než rozvor běžného autobusu cca 6 metrů) zajišťují přijatelný komfort cestujících bez velkých dynamických rázů.

Zvýšená plocha před vstupem do školy na průtahu silnice III/37917 je efektivně kombinována s přechodem pro chodce. Zajišťuje účinné a spolehlivé snížení rychlosti projíždějících vozidel a výrazné zlepšení bezpečnosti přecházejících dětí. Jde o názorný příklad dokládající, že zvýšené prvky lze při citlivém návrhu užít i na dopravně významnějších komunikacích.

Poměrně mírné rampy se sklonem 1:20 umožňují i provoz autobusů MHD bez velkých dynamických rázů. Optický kontrast vůči sousedícím plochám vozovky též zvyšuje užití betonové dlažby červené barvy, byť pro lepší dojem by bylo vhodné i označení nájezdových ramp standardním způsobem (vyznačení VDZ č. V 17„Trojúhelníky“).

Zvýšená plocha efektivně kombinovaná s přechodem u mateřské školy ve vídeňské čtvrti Lainz.

Pohled na opatření v opačném směru jízdy. Na pozadí je železniční přejezd zabezpečený celými závorami se závěsnými sítěmi proti podlézání.

Vhodně provedená zvýšená plocha kombinovaná s přechodem pro chodce na významné obslužné komunikaci ve vídeňské čtvrti Lainz. Smyslem opatření je hlavně zajistit bezpečnost dětí na cestě do blízké farní mateřské školy Nadace sv. Mikuláše. Plocha je provedená ze živice, ovšem s navazujícími úseky kontrastuje díky vyznačení přechodu pro chodce, navíc s červeným „podtiskem“. Nájezdové rampy jsou tvořeny pěti řádky žulových kostek, což nabízí vysokou provozní odolnost. Na fakt, že jde o přechod často užívaný dětmi, je řidič upozorněn i dodatkovou tabulkou „Schulweg“ (cesta do školy). Pro usměrnění dětí na přechod je vcelku tradičně užito zábradlí. Přecházení je velmi snadné i díky poměrně malé šířce vozovky (5,30 m mezi obrubami), která je při malé intenzitě těžkých vozidel zcela dostatečná.

Celkový pohled na řešení pěší trasy mezi tramvajovou zastávkou a sídlištěm pomocí dvojice zvýšených přechodů. Zřejmé jsou velké neusměrněné plochy navazující křižovatky, jejíž dispozici by bylo žádoucí kultivovat a usměrnit i dnešní chaotické parkování.

Řešení návaznosti na tramvajové nástupiště. Chodník je veden formou „cik-cak“ k označníku a přechodu přes koleje, cestující pro směr „do centra“ však volí k bližšímu nástupišti zkratku přes hliněnou udupanou plochu. Tento přístup je vhodné dořešit (plochu zpevnit a nabídnout logickou pěší spojnici).

Provedení zvýšené plochy z pohledu pěšího uživatele. Za přechodem je zřejmý problém přístupu k nástupišti směr centrum – cestující běžně chodí improvizovanou zkratkou přes nezpevněnou plochu.

Pohled na zvýšenou plochu z pozice řidiče; provedení z červené betonové dlažby zajištuje kontrast s navazujícími živičnými úseky a zajišťuje dobrou viditelnost. V režimu „Zóna 30“ se lze obejít bez dalšího označení.

Detail zvýšené plochy s vyznačeným přechodem při pohledu shora.

Fakticky jde o dvě stejné zvýšené plochy kombinované s přechody pro chodce na sousedících větvích stykové křižovatky. Vytvářejí pohodlnou a bezbariérovou pěší trasu mezi ulicí Krásného (sídlištěm) a tramvajovou zastávkou. Řešení je funkční, respektující logickou nejkratší pěší linii. Též zpracování je solidní, provedení z červené dlažby působí efektně a pro přijíždějícího řidiče je dobře viditelné. Provedeny jsou i hmatové prvky pro nevidomé

Škoda ovšem, že jde prakticky o jen ojedinělý zklidňovací prvek v oblasti, tvořené převážně obytnou zástavbou. Žádoucí by bylo zklidnění celé oblasti, ne pouze izolované opatření. Zejména navazující styková křižovatka má nesmyslně předimenzovanou plochu (působí doslova „betonově“). Tuto je žádoucí redukovat; jako vhodné opatření se nabízí provést vysazenou zelenou plochu na levém okraji vozovky tak, aby se dosáhlo kolmého napojení. Pak by bylo možno celou křižovatku efektivně provést formou jedné zvýšené plochy. V úvahu též připadá zjednodušení řešení celého prostoru pomocí miniokružní křižovatky.

Opatření je sice technicky snadno realizovatelné, avšak poměrně nevzhledné, v ulici působící jako cizorodý prvek. Funkčně nenabízí nic jiného než vynucené snížení rychlosti dynamickým rázem do vozidla. Vhodnější je zvýšená plocha či práh provedený stavebně, např. z atraktivní barevné dlažby. Kromě zajištění nízké rychlosti lze též získat možnost bezbariérového přecházení. Rovněž přijetí opatření ze strany řidičů i obyvatel bývá mnohem příznivější.

Dynamické účinky montovaného prahu na vozidlo jsou zpravidla horší než u prahu provedeného stavebně („rána volantem do zubů“). I proto je toto opatření u řidičů nepopulární a může též působit odmítání ze strany obyvatel kvůli zvýšené hlučnosti a otřesům.

Montované (tzv. krátké) prahy na bázi plastových, resp. recyklážových segmentů patřily k „pionýrským“ dobám zklidňování dopravy v počátku 90. let. Tehdy představovaly jedno z mála nabízených opatření ke zklidňování dopravy (jiné prvky nebyly příliš známy). Dnes již montované prahy považujeme za morálně překonané; jde o „rychlé a levné technické řešení“, které funguje pouze na bázi vynuceného zhoršení jízdního komfortu, je neestetické a často způsobuje i zvýšenou hlučnost. V současnosti jsou k dispozici vhodnější prvky zklidňování dopravy, např. zpomalovací prahy řešené stavebně. Tyto lze s výhodou kombinovat s bezbariérovým přecházením a koncipovat tak, aby byly i k vozidlům šetrnější.

Montovaný (krátký) práh na hlavní místní komunikaci u školy. Řešení nevzhledné, ovšem pro bodové snížení rychlosti (např. v případě lokálního bezpečnostního problému) jako provizorium použitelné.

Opatření se vcelku snáší i s provozem autobusů městské dopravy díky tomu, že je instalováno v těsném sousedství zastávky, kde rychlost vozidel MHD je tak jako tak velmi nízká.

Kromě bodového snížení rychlosti ovšem opatření nenabízí žádné další vylepšení městských funkcí. Montovaný práh vzhled ulice spíše hyzdí. Pokud by byla v tomto místě užita např. zvýšená plocha s rampami, bylo by možné zajistit i bezbariérové přecházení a pohodlný přístup k zastávce.

Montovaný práh užitý přes celou šíři vozovky hlavní místní komunikace. Motivem zklidnění je zde blízkost školy a celkově silný pohyb osob (okolí s převládajícím bydlením). Opět nutno připomenout, že jde o „rychlé technické řešení“, nepřinášející kromě vynuceného snížení rychlosti žádné další výhody, např. bezbariérové přecházení. Lze ovšem připustit, že určitý bodový problém (operativní potřebu zklidnění) opatření řešit může. Práh se evidentně snáší i s městskou autobusovou dopravou i díky tomu, že je instalován v těsném sousedství zastávky, kdy rychlost autobusů je tak jako tak velmi nízká.

Zvýšená plocha na vyústění ulice Těšínská. Je zřejmý princip zajištění bezbariérového přecházení a též účinného upozornění řidiče na povinnost dát přednost v jízdě v situaci, kdy z „vedlejší na hlavní“ je průhled navozující iluzi přednosti.

Opatření je z pohledu řidiče velmi nápadné, což přispívá k bezpečnosti uživatelů přechodu (chodce nelze přehlédnout).

Situace z pohledu uživatele chodníku – pohodlné překonání vozovky bez bariér. Ocenit lze i pečlivé provedení vodicích prvků pro nevidomé.

Opatření je efektivně kombinováno s vysazenými chodníkovými plochami zkracujícími přechod a vylučujícími nesprávné parkování.  V ČR běžné umísťování popelnic do rozhledových polí ovšem chválit nelze (dítě či pes se mohou skrýt).

Délka zvýšené plochy dobře koresponduje s rozvorem běžného osobního automobilu, což je výhodné i pro komfort posádky vozidla (odpadá několikanásobný ráz, jako v případě tzv. krátkých montovaných prahů).

Stavebně provedené zvýšené plochy na připojeních obslužných komunikací na obvodovou sběrnou komunikaci (organizace provozu ve smyslu dopravní značky č. C 1 „Kruhový objezd“), uprostřed níž je rozsáhlý park. Navazující ulice v rozích jsou jednosměrné, do ulic Bulharská a Ruská se jedná o výjezd, z ulic Těšínská a Slovinská o vjezd.

Jde o opatření efektivní, které jednak zklidňuje dopravu při vjíždění do bočních ulic (které vycházejí z okruhu tangenciálně v přímé a bez opatření by hrozila rychlá jízda ohrožující obyvatele). V opačném směru jízdy je pak řidiči při najíždění na obvodovou komunikaci účinně připomenuto, že má dát přednost v jízdě. Zvýšené plochy též zajišťují bezbariérové vedení obvodového chodníku na náměstí (jsou umístěny v logické linii pěší trasy a kombinovány s přechody pro chodce).

Lze též ocenit kombinaci zvýšených ploch s vysazenými plochami, které účinně usměrňují parkování, i pečlivé provedení prvků pro nevidomé.

Celkový pohled na opatření – je zřejmé kvalitní stavební provedení i osvětlení s pozitivním kontrastem. Délka přechodu (z pohledu chodce) reflektuje normou požadovaný limit 6,50 m.

Rampy jsou správně označeny VDZ č. V 17 „Trojúhelníky“. Žluté vodicí čáry dublující zákaz zastavení jsou ovšem vcelku zbytné (zákaz vyplývá z obecných ustanovení pravidel provozu). Byť psychologicky lze žlutou barvu akceptovat coby formu varování.

Opatření umožňuje pohodlné bezbariérové přecházení a logicky navazuje na vstup do školy. Šířka vodorovného značení přechodu by ovšem mohla být větší – lidé mají tendenci komfort zvýšené plochy využívat i k chození diagonálně, čímž se často dostávají mimo značení, kde již řidič nemá vůči chodci příslušný právní závazek. Lze proto doporučit prodloužení značení přechodu o 1-2 metry.

Zdařilý příklad zvýšené plochy na poměrně frekventované obslužné komunikaci (cca 3 tisíce vozidel za 24 h). Opatření účinně snižuje rychlost před vstupem do školy; jde o ulici dlouhou a přímou, která by řidiče jinak sváděla k rychlé jízdě. Zajišťuje snadné a bezbariérové přecházení, přičemž poptávka po přecházení je zde velká (nejen díky škole, ale i nedaleké velkokapacitní sportovní hale a souvislé obytné zástavbě). Vyznačení VDZ „Přechod pro chodce“ je v tomto případě vhodné, neboť nejde o zónu 30 a je to účelné i z hlediska právní ochrany školních dětí.

Rampy zvýšené plochy jsou označeny VDZ č. V 17 „Trojúhelníky“, čímž je opatření pro řidiče dobře zřetelné (zdaleka ne všude je označování ramp samozřejmostí). Funkčnosti přispívá též robustní osvětlení s pozitivním kontrastem. Vzhledem k tomu, že v navazujících úsecích se intenzivně parkuje na hranici legálnosti, je na zvýšené ploše vyznačena žlutá vodicí čára (zdůrazňující zákaz zastavení), byť jde o spornou duplicitu. Vhodnější by bylo parkování fyzicky usměrnit stavebními opatřeními (např. vysazenými zelenými plochami).

Zvýšená plocha nabízí pohodlné přecházení na frekventované pěší spojnici mezi vlakovým a autobusovým nádražím a centrem města.

Zvýšená plocha i rampy jsou tvořeny přírodní dlažbou, což dává předpoklad vysoké provozní odolnosti. Též značení přechodu není provedeno nástřikem, nýbrž betonovými kostkami světlé barvy (tzv. „jiným srozumitelným způsobem) a není tedy třeba pravidelná obnova VDZ.

Žulová dlažba barevně příliš nekontrastuje s přilehlou vozovkou, lze proto doporučit rampy zvýraznit pomocí standardní VDZ č. V 17 „Trojúhelníky“.

Sklon ramp přibližně 1:10 je pro pohodlný provoz autobusů poměrně strmý. Zvýšená plocha je ovšem v blízkosti odjezdových stání, kde se autobusy teprve rozjíždějí, tj. jedou velmi pomalu. Vliv na provoz a jeho komfort je proto minimální.

Řemeslně velmi pěkně provedená zvýšená plocha, která zároveň nabízí bezbariérové přecházení a pohodlnou chůzi na frekventované pěší spojnici mezi vlakovým i autobusovým nádražím a centrem města. Je tvořena přírodní (kamennou) dlažbou, což dává předpoklad dlouhé životnosti a provozní odolnosti. Komunikace vede po obvodu autobusového terminálu a zvýšená plocha je tedy běžně přejížděna autobusy (podobných aplikací se často projektanti či zástupci měst obávají). Velmi nízkou rychlostí je prvek pro autobusy sjízdný, ovšem příjemnějšího přejezdu by bylo možno dosáhnout zmírněním sklonu ramp na hodnotu přibližně 1 : 20 (dnes činí cca 1 : 10). Na druhé straně to příliš nevadí, neboť zvýšená plocha je nedaleko odjezdových stání, tj. v tomto místě se tak jako tak jezdí velmi pomalu.

Vhodně je provedeno i vyznačení přechodu pro chodce – nikoli nástřikem, nýbrž dlažbou světlé barvy (tj. VDZ je provedeno „jiným srozumitelným způsobem“). V praxi tak odpadá nutnost časté obnovy jinak trvale přejížděného a rychle opotřebovávaného značení. Vhodné by ovšem bylo provést i označení ramp, např. sadou standardních trojúhelníků č. V 17 „Trojúhelníky“. Tato vodorovná značka je předpokládána zejména k označování stavebně provedených zpomalovacích prahů, resp. jejich ramp. Šedá dlažba jinak s navazující vozovkou příliš nekontrastuje.

Princip opatření – zvýšená plocha motivuje řidiče k nízké rychlosti a odrazuje od nežádoucího tranzitu (používání této trasy jako zkratky mezi dvěma sběrnými komunikacemi).

Zvýšená plocha nabízí pohodlné přecházení bez bariér. Efektivní je i kombinace s vysazenými chodníkovými plochami, které přecházení zkracují, usměrňují parkování a nabízejí též místo k výsadbě zeleně.

Délka zvýšené plochy reflektuje rozvor běžného osobního automobilu. Případný kratší „práh“ by byl z hlediska dynamiky průjezdu méně vhodný (vytvářel zbytečné rázy do vozidla).

Navazující vysazené zelené plochy mají pěknou výsadbu květin a bylin, což nejen zpříjemňuje vzhled ulice, ale i vizuálně dobře upozorňuje řidiče na bodové dopravní opatření.

Další zvýšená plocha v meziúseku; kromě zklidnění dopravy a usnadnění přecházení zajišťuje i snadný vjezd do garáže, aniž by bylo potřebné dělat další stavební úpravy (např. nepopulární snižování chodníku). Varovné pásy pro nevidomé by ovšem bylo žádoucí provést v celé délce vysazeného chodníku.

Poslední zvýšená plocha před vyústěním na městský okruh (ulici Gajdošova). Kromě propojení chodníku v jedné výškové úrovni též „připomíná“ řidiči povinnost dát přednost v jízdě a zvýrazňuje konec zóny 30

Zvýšené plochy v průběhu obslužné komunikace (ulice Jamborova) s nízkou obytnou zástavbou účinně podporují funkčnost dopravního režimu Zóna 30. Ulice Jamborova se pro řidiče nabízí též jako improvizovaná zkratka mezi frekventovanými sběrnými komunikacemi Táborská a Gajdošova, takže opatření též potlačuje její atraktivitu pro nežádoucí tranzit (většina řidičů zůstává na hlavních komunikacích). Úsek je dlouhý asi 350 m a zvýšené plochy se v jeho průběhu několikrát opakují, aby se řidičům nevyplatilo zrychlovat. Sklony ramp jsou záměrně příkřejší (cca 1:7) a zklidňující efekt výraznější.

Zvýšené plochy zároveň slouží pro snadné bezbariérové přecházení, zpravidla v kombinaci s vysazenými chodníkovými plochami, stavebně vymezujícími parkování a nabízejícími i místo pro zeleň. Značení přechodů pro chodce není provedeno; při zdejších nízkých rychlostech a krátké délce přecházení (pouze jeden jednosměrný jízdní pruh) je zcela zbytné. Navíc v dopravním režimu Zóna 30 není značení přechodů, resp. vodorovné značení obecně, ani žádoucí.

Všechny křižovatky v oblasti jsou řešeny formou zvýšené plochy, usnadňující pěší pohyb a zdůrazňující řidičům přednost zprava (jde o Zónu 30, kde jde o základní formu zklidnění).

Všechny křižovatky v oblasti jsou řešeny formou zvýšené plochy, usnadňující pěší pohyb a zdůrazňující řidičům přednost zprava (jde o Zónu 30, kde jde o základní formu zklidnění).

Zvýšená plocha před biskupským gymnáziem je v úseku mezi křižovatkami, její technické provedení je ovšem stejné (červená betonová dlažba, sklon ramp cca 1:8).

Zvýšená plocha před biskupským gymnáziem je v úseku mezi křižovatkami, její technické provedení je ovšem stejné (červená betonová dlažba, sklon ramp cca 1:8).

Příklad zklidnění v celé oblasti (s režimem zóny 30), kde základním zklidňujícím elementem je zvýšená plocha křižovatky. Vzhledem k poměrně hustému rastru ulic je těchto zvýšených ploch poměrně velké množství a v krátkých intervalech za sebou. To jednak zajišťuje efektivní snížení rychlosti, ale i účinně připomíná řidičům fakt přednosti zprava. Zároveň usnadňuje i pěší pohyb (v případě, že nejede vozidlo, chodci běžně chodí přes křižovatky i diagonálně). Značení přechodů je vzhledem k poměrně nízkým intenzitám zbytné a ve zklidněné zóně by bylo i nežádoucí. Opatření je běžně kombinováno s robustními městskými sloupky, které brání vjezdu vozidla na chodníkové plochy (ať už záměrně či nedopatřením).

Na některých místech jsou i zvýšené plochy mimo křižovatky (zklidnění a zajištění přecházení před gymnáziem); sklon ramp a stavební i barevné provedení (červená betonová dlažba) jsou ovšem stejné a řešení tak působí „v jednom stylu“.

Zvýšená plocha v kombinaci s ochranným ostrůvkem a přechodem nabízí bezpečné a pohodlné přecházení. Opatření též zároveň stavebně vymezuje začátek řadicího pruhu pro levé odbočení na sousedící křižovatce.

Velmi zajímavý příklad užití zvýšené plochy na hlavní místní komunikaci, která v kombinaci s ochranným ostrůvkem a vyznačeným přechodem slouží coby opatření pro bezpečné a pohodlné přecházení. Za běžných okolností je neřízený přechod pro chodce v situaci, kdy na dohled je světelná signalizace, spíše rizikovou záležitostí, se kterou nutno zacházet velice opatrně. Zelený signál „Volno“ totiž řidiči silně sugeruje bezkonfliktní průjezd bez příčných vztahů a jeho ostražitost vůči křižujícím chodcům je malá. Je-li ovšem přechod kombinován s ochranným ostrůvkem a zvýšenou plochou účinně redukující rychlost, pak takové řešení je nepřehlédnutelné a může být bezpečné.

V tomto případě má přechod smysl i nedaleko světelně řízené křižovatky, neboť je zde využívaná pěší trasa a silná poptávka po přecházení, které je žádoucí umožnit. Dělicí ostrůvek navíc efektivně vymezuje řadicí pruh pro levé odbočení.

První zpomalovací polštář na začátku ulice Čs. armády slouží i jako „brána“ do oblasti (zvýraznění režimu Zóny 30). Provedení z přírodní dlažby (včetně označení rampy) dává předpoklad velké provozní odolnosti a životnosti.

Následující polštář v průběhu ulice je kombinován s vysazenými chodníkovými plochami, které stavebně vymezují parkování a usnadňují přecházení. Nevýhodou polštáře ve srovnání s klasickou zvýšenou plochou je ovšem to, že přecházení není bezbariérové (to je cena za požadované „nezklidnění“ autobusů a cyklistů).

Šířka zpomalovacího polštáře 1,4 m koresponduje s rozchodem běžného osobního automobilu, které jej musí přinejmenším částečně přejet, Individuální doprava je tak účinně zklidňována.

Pohodlí autobusové dopravy zpomalovací polštáře nijak neruší, neboť rozchod kol je větší než jejich šířka (toto byl i logický záměr projektanta).

Řidič autobusu pečlivě volí jízdní stopu mimo zpomalovací polštář; i toto je částečně forma zklidňování dopravy a stimulace pozornosti.

Celkové šířkové uspořádání ulice Čs. armády; vedení protisměrné stezky pro cyklisty v přidruženém prostoru, zřejmý odstup od domů i části pro chodce (nehrozí proto konflikty s lidmi vycházejícími z domů). Vlevo viditelná vozovka se zpomalovacím polštářem

V navazujícím přednádražním prostoru je vozovka obousměrná, zklidnění je proto logicky provedeno dvojicemi zpomalovacích polštářů (jednotlivě pro každý směr jízdy). Provedení (přírodní dlažba) a rozměry (1,4 x 2,0 m) jsou ovšem stejné a systematika zklidnění zachovává jednotný koncept.

V navazujícím přednádražním prostoru je vozovka obousměrná, zklidnění je proto logicky provedeno dvojicemi zpomalovacích polštářů (jednotlivě pro každý směr jízdy). Provedení (přírodní dlažba) a rozměry (1,4 x 2,0 m) jsou ovšem stejné a systematika zklidnění zachovává jednotný koncept.

Detailní pohled na provedení dvojice zpomalovacích polštářů na obousměrné vozovce.

Jde o poměrně vzácný příklad užití souboru zpomalovacích polštářů z přírodní žulové dlažby (jejichž provedení je velmi podobné variantě tzv. Berliner Kissen, která byla úspěšně odzkoušena v berlínském okrsku Moabit již v 80. letech a dobře slouží dodnes).

Ulice Čs. armády má převážně obslužnou funkci, je zde souvislá obytná zástavba a tomu odpovídající dopravní režim Zóna 30. Zároveň však slouží i jako přístupová cesta (byť jednosměrná) do autobusového terminálu, přičemž interval mezi spoji činí ve špičce jen několik málo minut. I z tohoto pohledu jsou zpomalovací polštáře dobrou volbou – jejich šířka je volena tak, aby byla menší než rozvor kol autobusů a řidiči tak při pečlivé volbě stopy nemusí polštáře přejíždět a snižovat komfort cestujících. I toto však vede k tomu, že spoje jezdí pomalu, cca 20-30 km/h a subjektivně zde není žádný velký hluk. Osobní automobily s menším rozvorem musí přinejmenším okraj polštáře přejet a řidiči jsou vedeni k dodržování režimu zklidněné zóny.

Provoz cyklistů je na ulici Čs. armády umožněn i v protisměru, a to formou samostatné stezky v přidruženém prostoru, za podélnými parkovacími stáními. Stezka pro cyklisty je od části pro chodce oddělena vzorně udržovaným zeleným pásem s atraktivní zahradnickou úpravou. Je tak zajištěno, že nemůže dojít ke kolizi cyklisty a obyvatele vystupujícího ze dveří domu (jinak častý problém provozu cyklistů v přidruženém prostoru).

Ulice Čs. armády za autobusovým terminálem navazuje na prostor před nádražím železničním (kde jsou mj. pakovací místa). Zde je komunikace obousměrná a ke zklidnění tak adekvátně užity dvojice zpomalovacích polštářů. Jejich provedení je ovšem v celé oblasti jednotné.