Rizikové faktory

Okolností podporujících výskyt trespassingu je celá řada. Nejzásadnější vliv má uspořádání prostorových vazeb; nerespektování přirozených pěších vztahů vede ke vzniku nejmasívněji využívaných nelegálních zkratek. Důležitá je však i podoba infrastruktury pro chodce. Obtížná schůdnost, zanedbanost, prostředí přizpůsobené motorové dopravě, špatné osvětlení a nedostatek sociální kontroly posilují motivaci chodců využívat nelegálních alternativ.

Nerespektování přirozených pěších vazeb

U velké části nejvíce frekventovaných ilegálních zkratek je podle provedených studií společným jmenovatelem především přerušení přirozených pěších vazeb bariérou dráhy. Některé tyto vazby již existovaly v době, kdy se železnice stavěla, další pak vznikly, když železnice usnadnila rozmach daného města. Vazby postupně vznikaly a stále vznikají v souvislosti s odlišným využitím území po obou stranách dráhy (typicky např. rozvoj průmyslu, pracovních příležitostí na jedné, bydlení na druhé), a jestliže nejsou systematicky zajišťovány možnosti legálního přecházení, utváří se konfliktní místa.

Nemusí se vždy nutně jednat o zcela chybějící infrastrukturu pro přecházení. Na nádražích se například poměrně často setkáváme s tím, že přístup na nástupiště je ošetřen podchodem, ale pouze z jedné strany, a to ještě té, odkud cestující přicházejí méně.

Neschůdnost

Strmé schodiště podchodu bez jakékoliv alternativy, příliš úzké a někdy i rozbité chodníky ve frekventovaných podjezdech, lávka pro pěší opatřená opět pouze schody – to všechno jsou skutečnosti, které chodcům znesnadňují rozhodnutí použít infrastrukturu pro přecházení. Pro hůře mobilní nebo pro rodiče s kočárky jsou některá taková místa naprosto neschůdná.

Odlehlost, zanedbanost, nepřehlednost

Významným rizikovým faktorem, který přispívá k výskytu trespassingu, je nedostatek sociální bezpečnosti, ať už zdánlivý či skutečný. Není výjimkou, když v těsné blízkosti podchodu vede hojně využívaná nelegální stezka, která není významně kratší ani pohodlnější, ale chodci se zde neobávají napadení a volí raději riziko dopravního charakteru.

Pro pocit bezpečnosti jsou důležité především přehlednost a snadná orientace spolu s přítomností určité sociální kontroly. Tato kritéria nejsou vždy splněna, nejproblematičtější bývají právě podchody. Samotná špína, odpadky, zápach, zatékající voda nebo posprejované stěny vzbuzují pocit ohrožení; špatné osvětlení (buď nedostatečné, nebo vytvářející silný kontrast světla a stínu) a nepřehlednost prostoru však už reálně vytváří podmínky pro kriminalitu.

Závažným faktorem bezpečnosti je přítomnost či nepřítomnost sociální kontroly. Podchody na méně frekventovaných místech, dlouhé a hluboké podchody, kde se chodec může dostat mimo dohled i doslech okolí, nebo odlehlejší prostory velkého nádraží mohou být skutečně rizikové, zejména pokud se jedná o lokalitu s výskytem trestné činnosti.

Tam, kde je přecházení komplikovanější (například ve velkých stanicích s mnoha nástupišti, v případě napojení na městskou dopravu a podobně), je pro komfort uživatelů podstatný také kvalitní orientační systém (zřetelná označení východů, směrové šipky, plánky). Chodec, který musí soustředit velkou část pozornosti na hledání správné cesty, se může snadněji stát terčem trestného činu.

Prostředí

U části nelegálních zkratek si můžeme všimnout toho, že vedou příjemnějším (i když ne vždy nějak mimořádně atraktivním) prostředím než jejich legální alternativa. Typicky jde o zrušené úrovňové přechody, které v místě fungovaly dlouhodobě a vedou zastavěnou, využívanou oblastí, a byly zavřeny po vybudování moderního podjezdu nebo mostu poblíž. Využití nové infrastruktury často znamená jen malou či žádnou zacházku, chodci se však stále snaží využívat bývalý přechod, a zřejmě nejen ze zvyku. Legální alternativa je totiž často designována především pro automobily, někdy i pro poměrně vysokou rychlost, a i když je pamatováno na chodník, jde o prostředí odlidštěné, dopravně nezklidněné, chodcům nepříjemné. Oddělení od zástavby navíc znamená nedostatečnou sociální kontrolu.