Tramvajové zastávky

Brno, zastávka Semilasso: Středová zastávka s nástupním ostrůvkem zatím v ČR patří k nejrozšířenějším typům. Sice umožňuje zachovat plynulost donedávna preferované individuální dopravy, pro tramvajové cestující je však riziková a nepohodlná. Nebezpečím je hlavně nutné přecházení frekventovaného jízdního pruhu, které se mnohdy děje pod časovým tlakem a navíc často (jako i zde) bez přechodu pro chodce. V případě této zastávky je dalším velkým problémem zcela nedostatečná šířka nástupního ostrůvku. Při větším provozu hrozí pád chodce do vozovky či trati, výstup a nástup je nesnadný a konfliktní. Uspořádání znemožňuje umístění přístřešku.

Brno, zastávka Šilingrovo náměstí: Progresivní řešení tramvajové zastávky s mysem, které nabízí prostor pro čekající cestující, umístění mobiliáře i snadný nástup do vozidla MHD. Vzhledem k velké intenzitě i automobilové dopravy je zde užita předsazená světelná signalizace, která při přibližování tramvaje přeruší jízdu nekolejových vozidel, aby tramvaj byla při vjezdu do zastávky preferována a nemusela čekat v koloně před navazující světelně řízenou křižovatkou.

Brno, zastávka Obilní trh: Tato zastávka se může pochlubit jedinečnou funkcionalistickou čekárnou od architekta Oskara Pořísky, která je poslední zachovanou stavbou svého druhu, chráněnou jako kulturní památka.

Řešení zastávky je však dispozičně velmi zastaralé. V jednom směru jízdy jde o zastávku středovou s nástupním ostrůvkem a nutností přecházet jízdní pruh, v opačném směru je dokonce výstup na vozovku. Toto uspořádání představuje nejhorší variantu řešení zastávky. Problémem je obtížný a pomalý nástup a výstup, zároveň velké výškové rozdíly mezi nástupištěm a podlahou tramvaje zcela znemožňují nástup invalidního vozíku. Je zde i riziko ohrožení cestujících vjezdem vozidla.

Vídeň, zastávka Heumarkt: Příklad zdařilého řešení středové tramvajové zastávky. Díky redukci vozovky ve prospěch nástupního ostrůvku je zajištěna jeho komfortní šířka a dostatek ploch pro cestující, což bývá u tohoto typu zastávky náročného na místo často problém. Bezpečný přístup k tramvaji je zajišťován tzv. časovým ostrůvkem – před vjezdem tramvaje do zastávky se vjezd ostatních vozidel zakáže signálem „Stůj“, aby nemohlo dojít ke kolizi chodce s projíždějícím automobilem. Lze se pak bezpečně pohybovat mezi tramvají a chodníkem. Za návěstidlem je však vyznačen i přechod, který zajišťuje hlavně bezbariérový přístup na rampu nástupního ostrůvku.

Vídeň, zastávka Flurschützstraße: Příklad řešení zastávky s mysem. Tento typ je dnes považován za nejmodernější, neboť poskytuje maximum komfortu i bezpečnosti cestujících MHD. Během pobytu tramvaje v zastávce za ní musí ostatní vozidla čekat (předjíždění není možné) a tramvaj vyjíždí do volného prostoru. Zdržení ostatních vozidel je díky bezbariérovosti a snadnému odbavení tramvaje minimální - průměrně 15 vteřin, tedy zlomek toho, co řidič jinak stráví např. čekáním na signál „Volno“ u světelně řízených křižovatek. Provoz cyklistů je v tomto případě díky dostatku místa veden formou samostatné doprovodné stezky za přístřeškem čekárny.

Vídeň, zastávka Ottakringer Straße/Wattgasse: Zastávka s mysem na hlavní místní komunikaci v bezprostředním sousedství zástavby. Provoz cyklistů je zde veden společně s automobily po kolejích.

Brno, zastávka Heinrichova: Dispozičně poměrně zdařilá zastávka s mysem. Nabízí dostatek čekacích ploch, snadný přístup k vozidlu MHD i vysokou bezpečnost provozu. Mobiliář zastávky je ovšem spíše chudý.

Vídeň, zastávka Taborstraße/Heinestraße: Příklad tramvajové zastávky se zvýšeným jízdním pruhem. Jde o typ užívaný spíše méně často, v určitých situacích však může být výhodný. Automobilovou dopravu omezuje méně než zastávka s mysem a přitom cestujícím nabízí snadný nástup do tramvaje díky zmenšení výškových rozdílů mezi chodníkem a vozovkou. Princip členění na chodník a vozovku však zůstává zachován. Ve Vídni je zachováván i druh materiálu – vozovka se provádí ze živice, aby byla jako taková jednoznačně poznatelná.

Brno, zastávky v ulici Banskobystrická: Příklad funkčního řešení dvou zastávek se zvýšeným jízdním pruhem. Volba tohoto typu zastávky respektuje prostorové možnosti. Funkčním sloučením nástupního ostrůvku a jízdního pruhu zůstává chodník (plocha pro čekající cestující) dostatečně široký. Lze pochválit i to, že je zachována zásada ohraničení chodníku k vozovce obrubou a malým výškovým rozdílem. Nevznikají tak pochybnosti o tom, co je chodník a co je vozovka, i když je vozovka tvořena kamennou dlažbou, nikoli živicí.

Vídeň, zastávka Frauengasse: Nové a zatím unikátní řešení (zkušebně zavedeno 2014) tramvajové zastávky s mysem, který ovšem netradičně smějí pojíždět cyklisté. Cyklisté tedy nemusí v prostoru zastávkového mysu jet společně s automobily v kolejišti, kde může hrozit pád následkem zapadnutí kola do žlábku kolejnice. Platí však pro ně stejná pravidla jako pro řidiče automobilů v případě zastávek se zvýšeným jízdním pruhem – nesmí vjet mezi cestující během výstupu a nástupu. To je podpořeno i stavebně, rampy jsou provedeny jako poměrně příkré, takže umožňují cyklistům vjet do zastávky pouze malou rychlostí (cca 10 km/h).