Rizikové lokality

Lokality se zvýšeným výskytem trespassingu lze podle převažující funkce a umístění rozdělit na:

• Stanice a zastávky
• Každodenní zkratky mimo stanice a zastávky
• Turistické stezky a zkratky v rekreační oblastech
• Cíle zájmových skupin
• Místa setkávání a pobytu sociálně slabších skupin
• Železniční přejezdy

Kategorizace rizikové lokality je prvotním vodítkem pro posouzení možnosti nápravy a orientačního stanovení vhodných opatření.

Trespassing ve stanicích a zastávkách

Nelegální zkratky ve stanicích a zastávkách jsou velmi rozšířeným jevem a v souvislosti s vysokou koncentrací chodců a rozptýlenou pozorností, kdy převládne snaha „chytit“ vlak, se významně podílejí na počtu nehod – ve stanicích a zastávkách se odehrává cca 37 % všech střetů.

Ve většině případů je zde zcela zřejmá příčina – nevhodně umístěný přístup na nástupiště. Setkáváme se například s podchodem na středové nástupiště, který vyúsťuje na opačnou stranu trati, než kam většina cestujících po výstupu směřuje; cesta na správnou stranu je pak řešena tak složitě, že může znamenat i pětiminutovou zacházku.

Přičteme-li další nesnáze (strmé schody v podchodu, nedostatečné osvětlení – viz Rizikové faktory), vidíme, že chování cestujících je sice stále nezákonné, ale vcelku pochopitelné. Trespassing zde bývá masivní, soustředěný na jednu či dvě nelegální cestičky. Řešení v těchto případech bývá nesmírně efektivní.

Každodenní zkratky mimo stanice a zastávky

Nelegální zkratky v zastavěných oblastech jsou mnohotvárné a nacházejí se prakticky na každé logické spojnici mezi dvěma cíli (bydlení, školy, úřady, služby, obchody atd.) bez ohledu na vzdálenost a formu legální cesty. Můžeme se setkat s jednotlivými vyšlapanými stezkami využívanými velmi intenzivně, ale také sériemi menších cestiček rozmístěnými v pravidelných intervalech (např. u vyústění ulic nebo únikových východů protihlukové stěny).

V některých případech se vytížená zkratka nachází velmi daleko od nejbližší legální alternativy, jejíž užití by znamenalo pro velkou část chodců celkovou zacházku i dva kilometry; příčina trespassingu je očividná. Jmenované série stezek se obvykle nacházejí v úseku mezi dvěma legálními přechody. Některé cestičky se však vyskytují v těsné blízkosti podchodu/nadchodu či podjezdu a ve skutečnosti vůbec nejsou zkratkami. Potom je na místě zamyslet se nad schůdností, estetikou a sociální bezpečností nabízené legální infrastruktury. Poměrně často se ukáže, že chodci se jednoduše bojí procházet špinavým, špatně osvětleným podchodem, po příliš úzkém chodníku ve frekventovaném podjezdu nebo není dořešena bezbariérovost.

Ve městech se také setkáváme poměrně běžně se silně využívaná zkratkami, které se nachází v místech zrušeného přejezdu či přechodu. Ty bývají někdy daleko, ale někdy i poměrně blízko oficiální (zpravidla mimoúrovňové) infrastruktury pro přecházení. Roli zde hraje jednak až překvapivě hluboce zakořeněný zvyk používat určitou trasu, ale někdy i podoba „nové“ cesty. Další úskalí je, že většina vybudovaných podjezdů nebo mostů, třebaže jejich součástí je i chodník pro chodce a jsou i bezbariérové, působí velmi dehumanizovaným dojmem, jako infrastruktura určená primárně pro motorová vozidla. Nevedou zástavbou, neobsahují uliční mobiliář, chybí přiměřená zeleň, motorová vozidla projíždějí vysokou rychlostí a takové prostředí chodce odpuzuje. Cesta se jim jeví delší, než ve skutečnosti je, a mnohdy mají i obavy o bezpečnost. Proto se vytrvale vracejí k původní trase i za cenu překonávání různých opatření pro zamezení vstupu.

Turistické stezky a zkratky v rekreační oblastech

Tato kategorie se týká měst a obcí zpravidla spíše v jejich okrajových částech, pokud vůbec. Podobají se každodenním zkratkám, jejich využití je však specifické, v rámci volnočasových a rekreačních aktivit. Může se jednat o zkratky, které se staly součástí turistických stezek, o drobné „houbařské“ cestičky navazující na lesní pěšiny nebo východy ze zahrádek, setkáváme se i s případy, kdy železniční infrastruktura nahrazuje chybějící infrastrukturu pro chodce. Někdy se také může úsek trati nacházet přímo v rekreační zóně a není-li zde velká frekvence provozu, stává se její součástí (procházky po trati, venčení psů, posezení).

Cíle zájmových skupin

S touto kategorií se ve městech setkáváme často a z hlediska řešení je mimořádně problematická. Železniční infrastruktura zde totiž nemá roli bariéry, kterou chce chodec překonat, ale naopak je sama cílem. Jde například o historické železniční tunely, mosty, drážní tělesa, stará nádraží nebo industriální památky spojené s železnicí, které přitahují tzv. urban explorers a železniční fanoušky. Železniční stavby jsou také častým cílem tvůrců graffiti i obyčejných sprejerů, případně také vyznavačů adrenalinových aktivit. Je třeba zmínit i vandalismus a krádeže. Proto je u tohoto problému vhodné zaměřit se spíše na zvýšený dozor v rizikových lokalitách, částečně mohou pomoci i cílené vzdělávací akce.

Místa setkávání a pobytu sociálně slabších skupin

Tato kategorii se týká především větších měst a řadíme do ní lokality, kde se lidé (zpravidla s nižším sociálním statusem) setkávají, popíjejí, nebo zde dokonce bydlí. Taková místa se obvykle nacházejí v blízkosti nákladních nádraží, pod silničními mosty, v nepoužívaných podchodech. Riziko střetu vzniká, když se uživatelé, mnohdy opilí nebo jiným způsobem oslabení, snaží dostat na svá oblíbená místa přes trať. Trespassing v místech setkávání a pobytu lze vyřešit obtížně.

Opatření k zabránění vstupu pravděpodobně jen odsunou problém o kousek dál. Částečně pomoci může častější policejní dohled, ani ten však nemůže přinést trvalý efekt. Zde je třeba hledat řešení spíše v rámci sociální politiky příslušné lokality, v práci s problémovými skupinami.

Železniční přejezdy

Přestože jsou železniční přejezdy místem určeným k překračování trati, i zde se můžeme setkat s různými formami neoprávněného vstupu osob. Mezi chodci je obvyklý vstup na přejezd v různých fázích výstrahy (až 50% případů přecházení), ale častým jevem jsou také vyšlapané cestičky v těsné blízkosti přejezdu, které chodci a cyklisté využívají, aby přejezd ve výstraze obešli.

Obecně jsou na přejezdech problematičtější skupinou chodci a cyklisté než řidiči motorových vozidel, ale zároveň je třeba dodat, že design a vybavení přejezdu mnohdy nezohledňuje chodce a jejich způsob vnímání.